ČAZV vzpomíná na významného aktivního člena, PhDr. JUDr. Antonína Kubačáka, CSc.

Dne 2. srpna 2021 zemřel ve věku 70 let významný dlouholetý člen odboru OEŘSI a OAD ČAZV, PhDr. JUDr. Antonín Kubačák, CSc.

Antonín Kubačák se narodil ve Frýdku – Místku dne 28. května roku 1951. Své mládí prožil v rodině Antonína a Veroniky Kubačákových na Starých Hamrech se svojí mladší sestrou. Rodina byla křesťansky založena a vychovala své děti v lásce a pokoře. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole a jednoročním studiu na Jazykové škole v Ostravě absolvoval v roce 1975 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde působil do roku 1985 jako odborný asistent a v roce 1984 Právnickou fakultu, taktéž na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1979 absolvoval studijní pobyt na pařížské Sorbonně – obor moderní evropské dějiny, kde studoval politický vývoj v západní Evropě po roce 1945. Po roce 1985 pak začal pracovat v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství v Praze. V období 1993–1998 byl též externím učitelem na Katedře práva České zemědělské univerzity v Praze a dále učil také německému jazyku na soukromé jazykové škole.
Valnou část své profesní kariéry, a to v létech 1994 až 2007, zasvětil práci na Ministerstvu zemědělství. Díky svému rozsáhlému vzdělání byl nejen vynikající právník, ale rozuměl i zemědělské profesi, neboť rodiče měli hospodářství a jako mladý pomáhal při práci na poli. Mohl tak svoje schopnosti naplno využít při tvorbě a přípravě legislativního procesu nejen resortu zemědělství, ale i dalších materiálů vlády ČR. Postupem doby se vypracoval v respektovaného právníka – legislativce, jehož názory a rady si vyžadovaly všechny odbory ministerstva.
Vedle práce právníka se věnoval svému největšímu koníčku a tím bylo studium historie zemědělství a života na venkově. Stal se tvůrcem a spoluautorem mnoha publikací, které zároveň poutavou formou seznamovaly čtenáře s historickým vývojem zemědělského stavu na našem území. Jeho publikace jsou dodnes velmi ceněné a vyhledávané. Troufl si i na zhodnocení práce a způsobu řízení Ministerstva zemědělství jednotlivých ministrů od vzniku Československa do konce 80-tých let.
Bylo tak logickým vyústěním jeho kariéry, že po přijetí zákona o půdě se podílel na vzniku a založení struktury pozemkových úřadů a sám se stal členem týmu Ústředního pozemkového úřadu. Zde se od počátku věnoval problematice restitucí zemědělského majetku. Znalost historie a právnické kvality jej předurčily, že se stal vedoucím oddělení, které se věnovalo nejsložitějším restitučním kauzám té doby. Posuzoval rozhodnutí jednotlivých pozemkových úřadů, pomáhal při zpracování odvolání a přípravě podkladů pro případná soudní jednání. Nesčetněkrát také úspěšně zastupoval svůj úřad před soudy všech instancí. Jeho názory a stanoviska byla vyžadována i ze strany rozkladové komise ministra, která posuzovala odvolání proti rozhodnutí dalších útvarů ministerstva.
Protože byl vynikající rétorik, dokázal si vždy připravit pro své kolegy přednášku na aktuální téma, stal se tak nedílnou součástí všech porad a konferencí pozemkových úřadů. Stovky jejich odborných referentů jej uznávali jako určitou ikonu, na kterou se obraceli s problémy, které nebyli sami schopni vyřešit. Byl schopen vystoupit před poslanci, ministry a přesvědčit je o správnosti závěrů svých i svých kolegů. Neváhal odjet na druhý konec republiky, aby se přímo ve spise seznámil podrobně s konkrétní kauzou a po jejím nastudování vydat doporučení dalšího postupu, které se téměř vždy ukázalo jako správné. Dále se aktivně angažoval v České akademii zemědělských věd v Praze, kde působil od roku 1998 na Odboru ekonomiky, řízení, sociologie a informatiky a v právní komisi. Odtud si odnesl významná ocenění, která se udělují za mimořádný přínos k rozvoji vědy a výzkumu v agrárním sektoru:

• Čestné uznání 2006
• Bronzová medaile 2016
• Stříbrná medaile 2021

I když většinu života strávil v Praze, nepřestal však milovat svůj rodný kraj a rád se tam vracel. Pravidelně přijížděl pomáhat svým stárnoucím a nemocným rodičům a i po jejich smrti přijížděl na svou chalupu v jedné z beskydských osad nazývanou Červík. Když už dům zůstal opuštěný, hledal, jak ho smysluplně využít a s radostí ho nabídnul Televizi Noe pro pobyty jejich zaměstnanců. Je třeba vzpomenout na jeho sestru Marii, která v době totality ilegálně vstoupila do řeholního společenství sester boromejek. Rodiče i Antonín tuto skutečnost mohli jen tušit, neboť tato činnost v této době byla protistátní. On rozhodnutí své sestry respektoval a chránil, což je potřeba přičíst k jeho dobru. Se svou manželkou Olgou vychoval syna Adama. Manželka i syn mu byli v nepříjemných situacích oporou, snažili se jej podržet, vytvářeli rodinné zázemí a mohl se na ně spolehnout. V době těžké nemoci své ženy zůstal nějaký čas v domácnosti a se synem se o ni starali. V této době prošel konverzi k hlubšímu prožívání a praktikování křesťanství. Ve víře nacházel útěchu, ale zvláště sílu pro nesení těžkostí svého života. I když skončil profesní kariéru, nedokázal však zahálet a dále se již věnoval plně práci na dalších publikacích o historii zemědělství, kterou však již bohužel nestačil dokončit.

Výběr z publikací:
• Stručné dějiny zemědělství (učebnice pro střední zemědělské školy), Credit, Praha 1992
• František Skopalík (Průkopník pozemkových úprav), MZe, Praha 1997
• Přínos českých zemí evropskému zemědělství, MZe, Praha 2002
• Contribution of Czech Lands to European agriculture, MZe, Praha 2004
• Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948 (Osudy úřadu a jeho ministrů), MZe, Praha 2005
• Beranová, M., Kubačák, A., Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, Libri, Praha 2010
• Kubačák, A., Jacko, K., Restituce zemědělského a lesního majetku, 2. vydání MZe, Praha 2012
• Církevní majetek v proměnách času (Restituce historického majetku církví v rezortu Ministerstva zemědělství), MZe, Praha 2016
• Kubačák, A., Odkaz českého zemědělství, MZe, Praha 2020
• Osobnosti zemědělského výzkumu 20. století, ČAZV.

Nakonec třeba vyzdvihnout, že kromě odborné fundovanosti byl velmi skromným a hodným člověkem. Vyznačoval se lidským přístupem ke svým spolupracovníkům, úředníkům, dovedl se jich zastat, nebyl konfliktní. Dokázal vyslechnout i jiné názory a nevyvyšoval se. Bylo přínosné s ním polemizovat o věcech odborných i lidských. Toníku, děkujeme!

Čest jeho památce!

Spolupracovníci