skip to Main Content

MVDr. Martin Faldyna, Ph.D.
předseda Odboru veterinárního lékařství ČAZV

MVDr. Martin Faldyna, Ph.D. je absolvent brněnské veterinární univerzity a je zaměstnancem Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, v.v.i. Odborně se profiluje v oblasti veterinární imunologie, zejména ve studiích interakce mezi hostitelem a patogenem, antiinfekční imunologie a veterinární vakcinologie. Podílí se také na výchově pregraduálních a postgraduálních studentů na Veterinární univerzitě Brno a Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V současné době zastává pozici předsedy Odboru veterinárního lékařství ČAZV. 

 

Pane předsedo, co čeká veterinární medicínu v nejbližší době?

Veterinární medicína má vlastně dvě podoby. První je veterinární medicína tzv. zájmových zvířat. Ta se stále více podobá medicíně lidí, a to jak z pohledu diagnostických přístupů, tak z pohledu terapeutických možností. Tady je pokrok vázán na transfer poznatků z lékařství do soukromé veterinární praxe. Ta druhá veterinární medicína je součást živočišné výroby. A právě tady se objevují velké výzvy. Ty jsou částečně vyvolány politikou Evropské unie, zejména implementací strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy. Částečně nám potřebu určitých změn ukázala pandemie kovidu s nabouráním výrobních procesů a dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Co jsou tedy největší výzvy vyvolané politikou EU pro veterinární medicínu v agrárním sektoru?

Obecná témata jsou dvě – boj s antimikrobiální rezistencí a zlepšení životních podmínek hospodářských zvířat. Zde je nutno říct, že spotřeba antimikrobik v zemědělství se velmi významně liší mezi jednotlivými zeměmi a Česká republika na tom ve srovnání s dalšími státy evropského ekonomického prostoru vůbec není špatně. Samozřejmě není to jenom o celkovém objemu použitých antimikrobik, ale také o druhové skladbě chovaných zvířat. Dalším faktem je, že zejména tzv. kritická antimikrobika – např. cefalosporiny 3. a 4. generace nebo fluorochinolony – jsou více používána v medicíně humánní. Takže není úplně férové tvrzení, že zemědělská produkce je nejvíce zodpovědná za růst počtů kmenů bakterií rezistentních k antimikrobikům. Samozřejmě, existují i výjimky – např. polymyxiny, včetně kolistinu.

Je tedy prostor pro zlepšení situace ve spotřebě antimikrobik v zemědělství? 

Samozřejmě, takový prostor existuje vždy. Na druhou stranu pouhé zákazy a politický tlak na snížení spotřeby bez adekvátních ekonomicky smysluplných řešení budou pouze zvyšovat napětí mezi očekávaným a ještě akceptovatelným. A tady se otvírá prostor pro výzkum, vývoj, a hlavně transfer výsledků VaV aktivit do reálné chovatelské a veterinární praxe. Jedná se o zrychlení a zpřesnění diagnostiky infekčních nemocí, definování ozdravných programů, podpora vakcinací a obecně zlepšení zdravotního stavu zvířat. Protože zdravé zvíře nepotřebuje léčbu. Jedná se ale také o hledání alternativ k antibiotikům – fágová terapie, použití rekombinantních proteinů nebo třeba rostlinných extraktů s antibakteriálními nebo protizánětlivými účinky. Důležité je udržení vysokého standardu chovatelské praxe zejména v oblasti odchovu mláďat a kontrole příjmu dostatečného množství kolostra. Samostatným tématem je manipulace se střevní mikroflórou, použití probiotik nebo prebiotik či různých krmných doplňků může potřebu antibiotické terapie významně snížit.

Druhým Vámi zmiňovaným tématem jsou dobré životní podmínky zvířat.

Věřím tomu, že záběry nebo informace, které kolují sociálními sítěmi, jsou spíše excesy a že drtivá většina chovatelů ctí, že zvířata, která nejsou chována v dobrých podmínkách – pominu-li etický a legislativní rozměr problému – nedosahují dostatečné produkce. A to je přece důvod, proč chovatel hospodářská zvířata chová. K dobrým životním podmínkám ale nepatří jen způsob zacházení se zvířaty, zoohygiena nebo kvalitní výživa. Určitě sem patří také např. tlak na zvětšení prostoru pro zvířata. To je ale většinou otázka stavebních úprav nebo investic do chovných technologií.     

Existují nějaké infekce, které významným způsobem negativně ovlivňují ekonomiku chovu?

Na území České republiky se nevyskytuje většina nebezpečných infekcí, včetně např. slintavky a kulhavky, tuberkulózy skotu, Aujeszkyho choroby u domácích prasat, klasického a afrického moru prasat. Navíc, v roce 2020 byla republika uznána jako země prosta infekční bovinní rhinotracheitidy. Přesto takové infekce samozřejmě existují. V chovech skotu je to např. paratuberkulóza, která i sublinicky snižuje produkci mléka. Mléčná žláza může být také postižena mastitidami. Ty ovlivňují kvalitu mléka zvýšením celkového počtu buněčných elementů nebo bakteriálního zatížení. Jsou ale také velmi častou indikací k aplikaci antimikrobik. V chovech prasat je velkým tématem zákaz používání oxidu zinku ke kontrole poodstavových průjmů vyvolaných bakterií Escherichia coli. V letech 2017-2019 se na našem území vyskytlo lokální ohnisko viru afrického moru prasat u divokých prasat. Ale díky účinné spolupráci mezi Státní veterinární správou, místní samosprávou, soukromými zemědělci, místními mysliveckými sdruženími a silovými složkami státu byl virus eradikován a v roce 2019 byl Česká republice obnoven status země prosté. V současné době ale existuje reálné riziko, že na území ČR bude tento virus z Německa nebo Polska zavlečen znovu. Proto byly v rámci mimořádných veterinárních opatření vymezeny oblasti s intenzivním odlovem divokých prasat.

Pane doktore, co Vás, jako nového předsedu Odboru veterinárního lékařství, v kontextu řečeného čeká?

Kromě agendy spojené s touto funkcí bych rád dosáhl rozšíření členské základny odboru. Ten patří se svými 41 členy spíše k těm menším. Získat nové členy z řad zejména mladších kolegů je cestou, jak udržet kontinuitu činnosti. Pokud je ČAZV vědeckým poradním orgánem Ministerstva zemědělství, její členové navíc musí být odborníci z různých institucí, které se veterinární medicínou zabývají. Protože řešení velkých úkolů bude vyžadovat spolupráci – od výzkumu reprezentovanou Výzkumným ústavem veterinárního lékařství, v.v.i. nebo Veterinární univerzitou Brno až po instituce státní správy – Státní veterinární správa nebo Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Pak je zde, samozřejmě, významná role Ministerstva zemědělství – ať už z pohledu legislativního nebo jako poskytovatele financí na realizaci projektů účelové podpory. Protože pouze takto budeme schopni čelit tomu, co je před námi…

Zpátky nahoru